Je tichá noc...

Je tichá noc a ještě ven

si vyjdu na zápraží,

ať sebe víc jsem unaven,

to ticho mne tak blaží!

Nad polousvětlým dvorem mým

je obloha tak hvězdná,

tak hluboká, já zahledím

se do jejího bezdna.

Z mé jizby na dvůr padá zář

jak pruha pozlacená,

hle, opřena tam o polštář

spí s děckem moje žena.

Vše mlčí; v sadu šeptají

jen listy hrušně zticha,

a dobytek můj ve stáji

tak spokojeně dýchá.