Je ticho kolem –

Je ticho kolem – v dálce kos zpívá;

jak mluví k duši ta píseň tklivá –

je mi tak divně, jak z dávných let

kdos by mne volal v náruč svou zpět;

jak když se někdo v ňádro mé dívá,

ztraceným touhám do hrobu kývá;

slyším jich volný, krouživý let,

s křídel jim padá za květem květ.

Pod nimi jak by v duši cos vřelo,

marně tu skrývám v dlani své čelo,

cítím, cos roste, bouří tam splývá. –

Je ticho kolem – zmlknul kos v mechu;

jen v ňadru, Matko, v bouřlivém echu

píseň svou Tobě duše má zpívá.