Je tichý večer...

Je tichý večer toužení a zamyšlení,

nad řekou ptáci lítají a hvězdy visí,

šplíchání vody do snění se teskně mísí,

vztahuju ruku v divném rozechvění.

Ohníčky rudé na vorech se zachvívají

a žlutá skála důvěrně se v šero zlatí,

obzory v teplém gázu jako sny se tratí

a vlny v náruč moře pospíchají.

Daleko v něčí náruč též bych pospíchala! – –

Modravé gázy padají, a světla hasnou,

jen hvězdy svítí, svítí na tu cestu krásnou.

Vztahuju ruku, jak bych žhavou růži brala,

z čí drahé ruky, Bože? Marné roztoužení:

má ruka stydne – kdo by zahřál ji – tu není.