JE TO HROZNÉ POMYŠLENÍ...

Je to hrozné pomyšlení,

jež se chvěje duší temnou,

že se budem loučit jednou,

ať já s tebou neb ty se mnou.

Květů bude země plná,

kudy půjdem v boji, míru,

snad nám život mnoho podá,

snad i mnohou zlomí víru,

půjdem krokem vedle sebe,

jak by země byla nebe,

a přec jednou neodvratně

smrti křídla se k nám zvednou,

ať já s tebou neb ty se mnou,

budeme se loučit jednou. –

Čím to bude dřív, tím hůře,

a čím dál, tím bolestněji.

Slyšíš? V osudu tom mračném

těžké záhady se chvějí:

půjdem světem zase – ty sám –

neb já sama cestou temnou,

až se rozloučíme jednou,

ať já s tebou neb ty se mnou?