JE TO NĚCO LEPŠÍHO?

Hrály dudy u Pobudy

a já jsem je slyšela,

dávali mně zahradníka,

a já jsem ho nechtěla.

Já chci raděj krejčího,

to je něco lepšího,

ušije mi kamizolku

z kanafasu něčího. –

Věc se sběhla. Mistr Jehla

milou Mařku sobě vzal

a z něčího kanafasu

svěčné šaty ušíval;

šil je rukou zkušenou

pro děti a ženu svou,

až mu jehla z ruky padla,

skonal s myslí skroušenou.

Tu hned s hůry letné kůry

andělské šli pro duši,

plno kusů kanafasu

přinášeli v loktuši.

Ušili z nich dlouhý plášť:

„Tady, duše, tady máš,

do toho se nastroj pěkně

a tak půjdeš v stánek náš.“

Oj, holečku! Takou vlečku

nemá ani kardinál!

Ta se tahá – mléčná dráha –

dvacet mil a ještě dál!

Přes hory a kamení

za krejčím se pramení,

lidé myslí v celé zemi,

že je slunce zatmění.

Došli k ráji. Petr svatý

odemk’ na andělů hlas,

vpustil Jehlu, ale vlečku

rychle branou přimknul zas.

Vlečka dlouhá, daleká,

po kousku se posmeká,

kdykoli jde duše v nebe...

To se Jehla načeká! –

Hrály dudy u Pobudy,

Mařko, ty’s je slyšela,

dávali ti zahradníka

a ty jsi ho nechtěla.

Chtělas raděj krejčího,

z kanafasu něčího

šije prý on kamizolky –

Je to něco lepšího?