Je třeba života.

Je třeba výdechu. Ať podkop vyletí!

Smát někdo musí se v tom dusnu prokletí.

Je třeba vyžít vše a strhnout hráze těla,

je třeba úderů, ran kyjem v smutná čela.

Pod splavem nejprudčích dnů duši třeba stát

a mračna rozmetat a bouři vzdorovat!

Nad všedním životem chaosem zavířit

a v křečích zoufalství krev svoji prohýřit.

Je třeba života! Ať podkop vyletí!

My smát se budeme, ode všech prokletí.

Pak třebas na boulevard s tím mrtvým tělem mým,

ať ještě pod zemí žeh žití ucítím.