JE VEČER SVĚTLÝ

Je dvacátý květen a prší tiše,

a prší tiše, je večer světlý,

jen jasmín ze zahrad dýše a dýše

a růže a bezy a fialy noční.

Vše v šero splývá a matně se kývá,

pták nezazpívá, je večer světlý,

noc věru je divná, šelestivá,

mdlý měsíc se v kruhu pověsil k spaní.

A zahrada v bílém tone květu,

jenž sprchá v letu – je večer světlý,

déšť mživý a teplý ve přeletu

tak opojnou vůni ze všeho křísí.

Tknul květin se, hlíny, bříz bílé kůry,

jak padal tak s hůry. Je večer světlý,

i srdce mi tknul se, té zbloudilé, noční můry,

jež otřeným křídlem bít věcně touží!