JE VEČER ZÁBLESKŮ...

Je večer záblesků a stínů prchavých,

jsou keře bez hnutí a rybník nebe vrací...

Ó, všichni, kdož tu jste, do svatých pojďte lích,

nebť louky voní juž a zbudili se ptáci...

Já cítil anděla, jak peruť na mne vložil

a hlásil Lásky van, že na blízku juž je mi:

plod Žití veškeru svou šťávu vtrysk’ mi do žil –

nuž, silným budu-li, vzplá štít můj nadějemi.

A potom půjdu dál, do svatých půjdu lích,

pokácím oltáře, kde tlí juž staří bozi – –:

Má Láska, Žití plod, Svit stínů prchavých –

hle, moje devisy! Jdu pevně! Svět ať hrozí!