Je Velký pátek. Srdcem pokorným

Je Velký pátek. Srdcem pokorným

a ztichlým pochopením chci jej vítat,

až nad Petřínem počne zlatě svítat

a vůně jara kadidla jak dým

stráň zahalí i cestu křížovou. –

Tam pod obrazy písmem otřelým

je psáno – Ejhle člověk; – růžovou

kde barvou pod korunou trnovou

krev tryská Krista, zraky na nebesa

jenž upírá – pod křížem Kristus klesá –

zas psáno je. Tam půjdu. Kristu kořit

se chci jak člověku, ne jako Bohu

a lidským srdcem s ním si pohovořit,

když lépe tak mu porozumět mohu,

jsouc ženou, pro niž láska s žaly svými

i radostmi, pod jejichž tíhou klesá

do prachu cesty, dále na nebesa

ji nesouc, zastávkami křížovými

též poseta. Se srdcem pokorným

a ztichlým přijdu, s kvítky dubnovými –

a řeknu: Trpěla jsem – proto vím,

co největším tvým bylo utrpením;

že smrt tvá, která lidi spasit měla

a získat lásce srdce zkamenělá –

jen pro tebe že byla vykoupením.