JE VŠUDE LEŽ.

Je všude lež, kam pohlédneš,

leč tebe už to nebolí,

a nechť tu potkáš cokoli,

dál klidna svojí cestou jdeš.

A jen se trochu zachvěješ –

jak v poli smutné topoly,

když vítr pláče v údolí –

kdys jeho chlad tě mrazil též...

Dnes srdce tvoje chladno je

tak, jako mlžné závoje

když rozvěsí se v alejích...

Jen duše někdy zabolí,

a zapláče si s topoly,

jež samy stojí v závějích...