JE ŽENA KEŘEM

Je žena keřem, při cestě jenž vzrost',

k užitku jedněm, druhým pro radost.

Keř bíle kvet'. Chci růžový – děl host –

keř voněl sladce: – vůně tvé mám dost –

děl obdarovaný a něhy prost

chtěl keře být, byť keři na lítost

ten výrok byl. – Mne vezmi na milost,

keř zaprosil – jen pro tebe jsem rost'.

Však vytni mne a z dřeva mého most

si urob. Blažen budu na výsost,

když prospěji ti smrtí. Nepravost

v tom vidět nebudu, když přes porost

mých větví povede tě nestálost.