Je život...

By Augustin Eugen Mužík

Je život chůze po břehu,

v břeh divá bouře bije,

a hvězda lásky do běhu

nám bílé světlo lije.

To bílé světlo láme se

o černé, dravé moře.

Co vlna na břeh vynese,

ne naděj, to je hoře.

Jen přitul blíž se ke mně již,

ty stíne, den kdy zniká.

Hle, vlna věčna pádí blíž,

a teď nám v líce stříká!