JEAN HONORÉ FRAGONARD.

Obscenní pravíš? Slyš mou obranu:

V mém rodném Grasse, až skoro na kraji,

je domek pod cypřiši.

V něm dílo mé. Nad ním se nebe výší,

tak modré, že i stíny modrají.

Znej historii mojích „Náhod lásky“:

Král sestárl – i byla jaksi mdlá

už jeho láska. Ale

Du Barry bylo třeba lásky krále.

Snad prospěla by krásná dráždidla?

A k čemu že je papa Fragonard?

I maloval jsem ono stimulans...

Nuž, krátkými jen slovy:

Du Barry shlédla je, šla k Vienovi.

Vien je v Louveciennes a já šel na Provence.

Obscenní pravíš? Slyšels obranu.

A zabloudíš-li někdy v město Grasse,

pak tedy dozajista

v ten domek zajdi. (Před ním je má busta.)

A nesmíříš-li se, ach – vzal to ďas!

A ještě něco, ač je škoda slov:

Já byl jsem vždycky trochu filosof,

ač libertin a mistr taneční.

Rozmilí lidé všichni tři, úsměvní, trochu všeteční,

veselí, málo výřeční.