Jed.

Člověk někdy přes svůj ret

místo léku vlévá jed;

mysl lehká, roztržitá,

případů těch dosti čítá.

Taký přehmat děsný bývá,

v zápětí jen nářek mívá.

Horším však jest morný jed,

bezbožný jejž chrlí ret,

nebo bídné péro smělé

v rodiny a spolky celé;

zjevená se víra boří,

rozum zlým se bludem moří,

velebí se neřesti,

z nichž se rodí neštěstí;

šíří se lež vymyšlená,

tisíckrát už vyvrácená.

Běda hnusným mamičům,

blahobytu travičům.

Obraťte se, pokud čas,

ke Kristu a k pravdě zas;

nevrhejte národ v důl,

v němž by jistě zahynul.

Zastavte svůj planý boj,

znejte dějin čistý zdroj.

Juliš Simon*) neváhal,

na lepší se cestu dal,

Juliš Simon z předních mužů věku,

vzbuď nám pocit upřímného vděku.

Za bludičkou hrdých liberálů,

též se octnul ve smyšlenek kalu,

přiměřené ovoce pak neslo

mnoholeté ministerské křeslo.

Vysoustružil bezbožecké školy,

z nichžto Francii už hlava bolí.

Avšak Simon neoslepnul zcela,

jeho duše na ovoce zřela,

na choroby nebezpečné můry

z jeho bídné bezbožecké stvůry.

Prohlédnul a lek’ se příšery,

nepřítelem stal se nevěry.