JEDE ŠVARNÝ SYNEK.

Jede švarný synek

s párem bujných koní:

jako rozmarinek

zdaleka mi voní.

Klobouček mu stíní

kučeravou hlavu,

přijel k naší síni,

smeká ku pozdravu:

„Pojeď se mnou, milá!“

a já v blahém zmatku

jsem se otočila

třikrát na podpatku.

Píseň nejkrásnější

jsem si zanotila –

„Počkej, nejmilejší,

strojí se tvá milá.“

Matička tři křížky

na cestu mi dělá,

a už běžím z chýšky,

jedu do kostela.

Hlavu ke mně kloní

nejmilejší synek:

celý svět mi voní

jako rozmarinek.