JEDEN ASI Z 830.000 NEZAMĚSTNANÝCH

Silnicí jde chuďas,

slunce mile plá,

švestky bíle kvetou,

vánek žitem vlá,

svět je krásný kolem,

bílých oblak sbor

do dálky se nese

k hlavám modrých hor,

chuďas vidí všecko,

ale nevnímá,

jednu myšlenku jen

v bědné hlavě má:

pokoj má teď máma,

hlava tátova

u nás na vesnici

v hlíně krchova,

a mí kluci, žáby

jak jsou blaženi,

že jsou a že budou

nenarozeni.