Jeden den.

Na jejích rtou sladkých lpěje,

S vroucným citem objímán,

S vroucným citem objímaje,

Rajskou slastí pronímán –

Vůkol bor se rozestíral,

V povětří skřivánek pěl,

A na blankytové báni

Nejjasnější den se stkvěl –

Ó jak štasten, nevyslovně

Šťasten toho dne jsem byl,

Jak mi slasti jeho pocit

V srdce hlubiny se vryl!

Nechť budoucně krutý osud

Záští ke mně vzteklou vře,

Já i v mukách volat budu:

Ach, jak krásný život zde!

A když hodina mé smrti

Mrakorodá uhodí,

Onoho dne zlatá zoře

Za hroby mne provodí.