JEDEN DEN V ZÁŘÍ.

Byl štědrost sama, zlatý sen

a poklady nám sliboval,

do pestrých tÓnů svých nás včaroval,

na šalmaj sladce hrál

a po lukách šel neslyšen.

Zapraskal ohněm, modrým dýmem vlál

a šťastným naším smíchem zněl,

kol ohně s námi dováděl,

a v aleji se plody rděl,

když k návratu nás zval.

Rozteplil zraky, rozlačnil nám ret,

tisíci sliby rozkvétal –

v park opuštěný krok náš sved,

na prahu stanul, nešel dál –

a hvězdami nás zasypal...