Jeden toliko život.

Strom divný z horčičného zrna

zřím, na všech oudech žasem trna!

Jej vštípil světa Tvůrce Sám,

jen ku pravému blahu nám.

Jej v péči má Pán, Sadař pravý,

jej svěřil správě zjevné hlavy;

ó, vizme, bratří, slavný div,

hle, Petr v Římě stále živ!

Již od dvou tisíc dlouhých roků

má strom Svůj Kristus v strážném oku;

duch zlý, ni jeho náhončí

vzrůst stromu zlobou neskončí.

Strom nemá doby, nemá věku,

v němž nezakoušel pekla vzteku;

však marně na něj nevraží,

svou lebku o něj rozráží.

Dnes z kořene a zítra z kmene

moc výrostků se planých žene;

i líhnoucí se housenky

mu užírají lupénky.

Ty výrostky sic stromu škodí

neb ostudu mu aspoň plodí;

však málo roků pomine

a každý vlk ten zahyne.

Zas lepost listu, vůně květů

slast rajskou vlévá všemu světu;

strom neleká se pekla bran,

vždyť péči o něj má Bůh Pán.

Jen vizte dobu dvoustoletou

a zlého ducha činnost kletou;

jak divně u nás Církev-strom

byl Kristem chráněn od pohrom.

On sužován byl od zednářů,

těch peklem osvícených snářů;

kdy s hůry hnal se klamů proud,

v němž národ náš měl zahynout.

Oh, katolíků mnohé davy

již potratily mělké hlavy;

však škůdcům ztupen břitký meč,

nám s věrou zachována řeč.

Kam poděla se zvrhlá věda?

Kam zašla bludu mračna šedá?

Svou Církví Kristus národu

dal svěží život, svobodu!

A opět nové, slepé čety

nám v lůnu budí škůdce kletý;

jenž kazí lidu blahý klid

a písek sypou v jeho vid.

V boj s nimi jdou i chytráčkové,

jimž ideály svítí nové;

jim dobývat má lživý tisk

jen slávu, chválu, čest a zisk.

Hoj, bratří, chytrost nechte hadu,

Vám neomylnou dávám radu:

„Z Vás každý činnou lásku měj,

jen Spasitelem vést se dej.

Vy shoďte všechnu lest a pýchu,

vždy obětavi buďte v tichu:

brat s bratem bohatýrsky stůj

a mužně konej úkol svůj.

Tož podávejte v nové půtce

všem bratřím upřímně své ruce;

či na bratry zlým sočením

snad sloužit chcete snahám svým?

Jsouť rozeštvání lidé mladí,

jimž rozpoutaná vášeň vadí,

by zřeli, všem co k prospěchu

a nešířili neplechu.

Je zbavit zásad jedovatých,

je ustáliti v pravdách svatých,

jest pro vlast naši ubohou

všech moudrých mužů úlohou.

Strom-Církev arciť nezahyne,

však větvím možná zkáza kyne;

jen Bůh a svornost umožní,

by poznali se bezbožní.

Lid pozná, čím je volnost lichá;

kéž nehoní však pozdě bycha!

Rač osvítit nás Svatý Duch,

by vzrůstal rázných věrců kruh.“