JEDEN Z VELKÉ ARMADY.

Jsem jedním z francouzských těch reků,

jsem voják Napoleonův –

nic většího od dávných věků

svět neviděl do našich dnův.

Vůz Slávy zapřahli jsme sami

ku orlům našich praporů,

už roky hřmí nám nad hlavami

po světa širém prostoru.

Berlínem, Vídní, Neapolí

my procházíme, kdy jen chcem,

armady jejich zbijem v poli

a v městech těch jsme domovem.

Kde jaký král je, – nejen dle jmen

my známe je až ku caři –

my viděli, jak držel střemen

našemu každý císaři.

Náš císař – armada mu dala

kdys jmeno „malý korporal“ –

náš císař jako vítr cválá

na bělouši svém dál a dál.

Svět pomalu mu bude malý

a my jdem za ním přebystře –

ráz – dva – tak dál a dále v dáli,

hůl maršalská je v tornistře.