JEDINÁ SLUŽBA.

Vždy myslíval jsem, tatíčku můj drahý,

jak chovati Tě budu ve Tvém stáří;

ach, netušil jsem nikdy, že tak záhy

smrt nelítostná plány moje zmaří,

než oloupí čas vesnu o vděky,

že pochovám Tě, otče, na věky – –

Chtěl s životem jsem pustiti se v boje,

by odpočinula Tvá hlava milá;

však – třikrát běda! – první služba moje

též poslední a nejtruchlejší byla:

když do hrobky, z níž děsný vanul chlad,

jsem vlastní rukou Tebe, otče, klad’ – –