JEDINÁ SPÁSA.

Bída drak je sedmihlavý –

což jej nikdo neskolí?

jedovatým dechem tráví

celé naše okolí.

Je to k pláči – ve věku tak mladém

naše děti trápí se již hladem,

a nás srdce rozbolí –

zřímeli své mozoly!

Těžko najít kousek chleba,

zavřeli nám stodoly.

Šlehá mráz – je šatů třeba,

dítko boso šveholí:

v objetí i matičky že zima!

Pomozte – ten obraz k pláči jímá.

Prosit pány? – Nikoli!

K čemu naše mozoly?!

I to opozděné ptáče

najde stravu na poli –

dítě mé však hladem pláče,

když se ke mně batolí.

Páže klesá – k práci znovu vstanu:

ještě nejsou tvrdší srdcí pánů

v slzavém tom údolí

tuhé naše mozoly!