JEDINĚ VLASTNICTVÍ

Hle útok! Útok! Stále on!

Jsi sražen? Útoč znova! Cíl,

jejž ssálo zraků milion

a který tebe tolik spil,

padne ti v kořist. Umění,

jak chce je tento okamžik,

ach nové! syté! Šíleni

je uchopíme, nebi dík!

Co je to ale? Jeden ton,

jenž zhasne, sotva tiše vzplál,

rozlitá flétna, puklý zvon

a oři času letí dál.

Proto že jsme tu? Jaký klam!

My, muži! Muži! Kdo to dí?

By zítra hlupák řekl nám,

že se mu to již nehodí?

Ó nikterak! Je cosi víc,

co skutečné jest jedině,

co šlehajíc a zpívajíc

nás opojuje nevinně.

Jediné žhavé vlastnictví,

jež uchopme, ach, věřící:

to ženské nohy, jež se chví

s planoucích retů dvojicí!