Jediný pohled.

Moje paní, moje paní –

díky za Váš pohled vřelý!

V jeho měkké, svaté záři

oči mé se otevřely.

Byl to jediný jen pohled,

ale čistý, jako ranné

slunce, pohled, za nějž člověk

jako stín se věrným stane!

Byl to pohled, který svlaží

srdce, jak déšť sprahlou zemi,

který naplňuje mírem,

touhami a nadějemi.

Pohled, který rozsvěcuje

v snění světel miliony,

pohled, při němž duší táhnou

velebné a sladké tony,

Jako hymna, jejíž velký

obsah člověk sotva tuší,

oči zamyká a mlčky

naslouchá jí celou duší.

Byl to paprsk slitování

s trůnu Boha spadlý na zem,

byt to teplý vánek jara

pro srdce ustydlé mrazem.

Byl to pohled, který z duše

nic na světě nevytlačí,

pohled, za který se na smrt

s rozkoší a hrdě kráčí...

Pohled, který kdybych mohl

rozděliti mezi chudé, –

každý jeho částkou malou

do skonání šťasten bude.