JEDNA DUŠE.

Zpíval ptáčík v sadě, pročechral si peří,

useď v zlatém slunci na zeleném keři,

na zeleném keři růže se rozvila,

o tom zpěvném ptáčku celé noci snila.

To nezpíval ptáčík, hoch zazpíval milý,

zazpíval u keře podvečerní chvílí,

to nebyla růže, co líbezně snila,

to milá milého v náruč polapila.

Jedna cesta vzhůru, druhá cesta dolů,

u keře dva lidé setkali se spolu,

teď v dvou mladých ňadrech jedno srdce buší,

oba dohromady jednu mají duši.