JEDNA STRUNA.

Ta struna, o níž Zaleski kdys zpíval,

jež v srdci jeho velkém vždy se chvěla,

v mém srdci dosud napjatá a celá,

jen rukou hnout, by řinul se z ní příval.

Já v přešlých letech rád jsem o tom sníval,

by do té chvíle, kdy duch letí z těla,

má lyra celá plně zazvučela,

by strun všech hlas mi ještě v píseň splýval.

Však vida teď, jak život hrubý, běda,

ty struny rve a trhá, a jak sedá

si na ně rez, kdy slza padne bědná:

Dnes cítím, že si chránit musím onu,

v níž skryt, z níž letí výkřik milionů –

a budu kliden – zbude-li ta jedna.