JEDNA Z HOŘEJŠÍCH DESÍTI TISÍC.

Je dívkou. Knížka poesií

o jaru, květech, blankytu,

místy se při ní slzy lijí,

neb verše ty jdou do citů.

V nich cudná láska skrytě plaje

jak rosa v nitru narcísku –

v blankytný hedváb vázána je

a zlacenou má ořízku.

Je ženou. Román dějem skvostný,

moh by být napsán v Paříži.

Na lících úsměv bezstarostný,

a duši pranic netíží.

Tak příjemně kams všecko letí

a jenom smysly oři jsou –

divadlo, bazar, muž i děti

a celý život jest jen hrou.

A stárne. Počestná to kniha

a tlustá kniha modlící,

do nebe obsah duši zdvihá,

má srdce, kříž a kotvici.

A knížky cudných poesií

jí vyrůstají na blízku,

blankytné vazby je zas kryjí

a zlatou mají ořízku.