Jednání čtvrté. (Výstup I.)

Dostáti musím pomstě své co bojovník,

jenž dílo pokořeným bohům přísahal –

a dříve neustanu já, až rozkotán

je Boleslava trůn, – na něm až zbudoval

svou slávu Krůvoj, své i kněžny vzdornou moc!

Ba zapoměl jsi, Boleslave, den a noc

se střídá – tvůj pak dnes dozírá panský hled,

to jasnoboží oko svítí tobě naposled!

Svítej, svítej, slunko milé,

nad dědinou rozeplaň,

žezlo moci starobylé

staň se leskem kněžny, staň!

V kráse nové témě Prahy

z mrákoty se pozvedej,

slávy otců zpupné vrahy

svém na trůně nehledej!

Nepyšni se, hrdá víro;

Boleslavu strojen pád

v tvých buď rukou, Drahomíro,

Hradčín tvůj i Vyšehrad!