Jednání čtvrté. (Výstup III. (Drahomíra))

Ha! bezpoklidný můj je světem strašný hon,

jen do nejisté dáli plaché oko zírá –

a ošklivý mi ňadra had užírá;

oh, zuří duše – až na věk dokonal on!

Slyšte, bozi! mé to plémě

nosí zneuctěná země

moji krev;

odštěpence – hanba pouhá,

věkožižní, vám se rouhá!

Šlete hněv!

Nechať hltí mého rodu

dítě ohavného plodu

hrůza – strach!

Nám o kéž se zdaří zhouba,

aby padla směšná chlouba

v popel, prach!

Dejtež, aby trůn byl matce

otcům zdarem ku památce

navracen!

Nestrpím ho svém na trůně;

Boleslav buď v otců lůně

zatracen!!

Ha!