Jednání druhé. (Výstup III.)

Krvavé se jitro z noci budí

a mne jímá mdloby děsná noc;

snad již ostrá ocel ňadro studí,

v němž nedávno plála králomoc.

Slunce boha velikého

všecko budiž k živosti,

nebe mhou zamračeného

svou vyjasni světlostí!

Mocný světla tvého pramen

osvěť noc pohanstva zlého,

by nás v lůně tvůrce tvého

zhříval věčné lásky plamen!

Ha, jaké to vidění! či byl to sen?!