Jednání první. (Výstup I.)

Vděkem duše rozjařených

plesá lidu tvého dav,

že’s nad dolem obdařených

svůj rozestřel běloháv.

Bělobohu, Dobrobohu!

Jara, leta, všeho blaha

byl jsi rolí úrodem;

světlé oko tvé kam sahá,

všude’s ráje původem,

Bělobohu, Světlobohu!

Než-li svorem

s polovice

zajde blaho údoby,

pějte sborem,

holubice,

z jaré dívčí útroby!

Květy, klasy

barvy ladné

vijte bohu u věnec,

než-li časy, větry chladné

počnou líbat růměnec.

Ku smíru živlů, nech ku poctě boha

přinesem vděčný přípitek:

i vzpomenouti dlužno Černoboha,

by nás nestíhal hrůzy jek! ( (