Jednání třetí. (Výstup I. (Boleslav v průvodu vojínů a křesťanů.))

Ustaňte! Nezvratná mi v duši víra

se vzňala, bůh že tvůrce všehomíra

nežádá lidu za oběť. –

A proto lidu kraje poklidného

ukládám, zvyku nelidského

se střežit, přísně na pamět!

Pouto rekovo zahoďte!

Na svobodu je provoďte!

Soud, kde já pronáším nad životem –

bez viny nepoteče krev – –

bohů vašich byťby smrti hrotem

mě sklát pospíchal krutý hněv.

Neleká mě svým rachotem

ni Perun ani jeho řev!!

Poslušně co bohem zasvěceno

nesmí porušit lidu moc;

rouhače buď srdce vypleněno

a vrženo ve pekel noc!

Slyš nám božstvo pohaněno

své hněvy ssílá na pomoc!

Ukrutným, co knížetem tě zvali,

jsi lásky pěkný důkaz dal;

naše trapné zapudil jsi žaly

a nám se dobrým otcem stal.

Kéž by tvůrce v nebes dáli

všem sklíčeným tě zachoval!

Ukrutným, co knížetem tě zvali,

jsi lásky pěkný důkaz dal;

naše trapné zapudil jsi žaly

a nám se dobrým otcem stal.

Svoboden pokácím toho, králi,

kdo lásce tvé by zpečoval!!

Hrůza!slyšte!

věční bozi

odštěpence

skláti hrozí.

Blesky, hromy

zkázu hněvem

na pohromy

ssílají.

Zajaté jim

nenechejme,

bohu oběť

dáti spějme:

kdo se vzpírá,

jako zlého

hada, štíra

skolí nůž!

Hrůza! slyšte,

rota hrozí

nás utratit,

bůh pomozi!

Sílu hromu –

lidu zlého

na pohromu

dejž nám bůh!

Nevinného

žítí chraňme,

bojovati

neustaňme.

Všehomíru

mocný pane,

zlém ve víru

s námi buď!

Mocných bohů hněv se leje

proudem blesků ohnivých,

otvírá se do veřeje

jícen pekel hněvivých!

Odtuď pryč, kde bohů trest

soudem nad rouhači jest!!

Otvírá se do veřeje

nebe hledem hněvivým:

modly tresce v oblíčeje

hromobleskem ohnivým.

Spravedlivo nebe jest;

pohanu buď zkáza, trest!!