Jedné z Růží Sáronských. (1.)

Tam v oudolí tom tichém

Po ouzké pěšině,

Tam olší temné lůno

K procházce mně kyne.

Tam v šeru často zajdu,

Tam se mi blaze zdá,

Srdce tam nejraději

Na domov zpomíná.

Nad stromy když vychází

Měsíce bledý jas,

Nad vodou tam ze sadů

Ozve se jemný hlas.

Líbezná, známá nota,

Půvabný, jemný zpěv!

K srdci se píseň vine

Dětských co ze snů zjev.

Rozlívá blíž a blíže

Píseň se nad vodou,

Po lávce panna kráčí

Ukrytá olšinou.

V oudolí onom tichém

Chodívá pěšinkou,

Temné i ji sem olše

K procházce líbě zvou.

I zajde ona často

V šeru sem samotna

A tu si nejraději

Na domov zpomíná.

U břehu kámen stojí,

Český tam pěvec spí,

Tam panna kroky staví –

Přistoupím blíže k ní.

Ústa jí sladkopěvná

Pobožně celuji –

V české té dívce českou

Vlast svou pozdravuji!