JEDNO JSME...

Jedno jsme, byť zloba minulosti

rozdílela bratry na sta let,

dokud nové doby na předmostí

lid sám v bouři neřekl si: „Dosti!

Ruku v ruce přes most v nový svět!“

Šel tak lid, tři velcí v jeho čele;

v srdci chrabrost, v oku nadšení

spolem prošli bouří nepřítele,

vlast všech pozdravili rozechvěle –

z vůdců Slovák, žel, jen v plameni.

Od mohyly s mlčícího Bradla

dál však mluví okřídlený duch:

„Toužím, jednota by všemi vládla,

k svorné práci by se měla rádla,

bychom byli jako pevný kruh.

Jak nás vedla jedna Písma kniha,

byť náš šik byl ve dví rozdělen,

poroby když skláněla nás tíha –

tak buď snahou volných jedna rýha,

jako větví dvou jest jeden kmen.

Věřte ve Hlubinu bezpečnosti,

v nekonečný Základ vesmíra,

který oživil i vaše kosti –

věřte v sebe, v zemi, jež vás hostí,

v ducha jejího, jenž nezmírá.

Lásku mějte k smrti věrnou k sobě,

hotovi i jiné bratrem zvát,

nechtí-li se blížiti vám v zlobě.

Toť můj odkaz pro vás, větve obě:

Věřit, milovat a pracovat!“