JEDNO MĚSTO

To město s hřívou zelenou,

vlající měkce jak stín oliv,

to město s řekou širokou

pod modře rozklenutým mostem

má vlídné domy, domky, chalupy

a má jich – zda dovedeš počítat ještě?

Ó jistě přes tři sta.

A všechny jsou jedinou dlouhánskou ulicí,

procesí často táhnou po ní,

častěji stáda pokorných krav

na luka tukem země lesklá a vlahá.

A teplá hnízda mají v tom městě pokorní ptáci

i lidé.

A jeden dům s lemem vlaštovčích hnízd

ve vlídné síni, dubovými deskami stlané,

byl jako ulice celá,

byl jako procesí, byl jako stáda,

byl jako řeka a byl jako most,

neb celým byl světem.

Ale dnes není již hnízdem ani světem

a mým není ani srdce, které jej znalo.

Jenom to maličké předlouhé město

pokojně stojí a pokojně mlčí,

zelená hříva vlaje mu do krotkých očí

a široká řeka si plyne za tichem.