Jedno moře.

Na velké jsem patřil vody,

kterak rostly a jak vřely,

po samý se obzor třely

jedno moře.

V žití kosmu jaké shody!

V minulé jsem patřil doby,

hloubily se v samé hroby –

jedno moře.

Bubliny v nich lidské rody,

v jeden cíl po steré dráze

v boji, rozletu i snaze

jedno moře.

Kam chceš letět křídlem ódy?

Prchni výš z té hloubi stinné!

Hvězdných vln ti tam zas kyne

jedno moře.

Život! Smrt! hle dvojí schody,

ze tmy do tmy pochod stálý,

přes ně v dáli se to valí

jedno moře.

Co ti zbude? V stínů brody,

v bytostí ten pochod věčný

splynout v řetěz nekonečný

jedno moře.