Jedno nebe, jedna vlasť.

Či bys chtělo k moři plouti,

či bys k horám létlo,

kdyby ti tam, srdce moje,

nové štěstí kvetlo?

Neplulo bych, nelétlo bych!

Víc ten sad mne jímá,

kde můj otec hlavu složil,

máť kde tiše dřímá!

Neplulo bych, nelétlo bych,

na vždycky mi dosti

na té půdě, jež mi v hrobě

drahé děti hostí.

Neplulo bych, nelétlo bych;

milejší mi kraje,

hoch kde smědý při pasení

hraje na šalmaje.

Neplulo bych; nechtělo bych

s tím se loučit luhem,

kde si rolník písně zpívá,

pole brázdě pluhem.

Neplulo bych, nelétlo bych;

tam si srdce žádá,

kde při plení trávy děvče

drobné zpěvy skládá.

Neplulo bych, nechtělo bych

z hor půvabných tísně,

kde se život k nebi vznáší

na perutích písně.

Neplulo bych, nechtělo bych

jiné hledat těchy,

nad mou hlavou jedno nebe,

v srdci jedny Čechy!