JEDNOHO DNE –

Jak na senách, jahody na klobouku,

přeběh jsem paseku, potok a louku.

Vodička bystrá zurčí a zvoní.

Milé jsem ujel a nepláču pro ni.

Jednu jsem zradil, najdu si jinou.

Potkám ji za vrchem nad mýtinou.

Řeknu jí: sluníčko, dobrý den,

hory mi volaly do oken,

nebe mne rádo má, letní den šeptá mi,

abych šel za vámi lesem a lukami.

Potůčky pádí do bystřiny.

Šumí to, ubíhá. Nejsem jiný.

Nikoho neměl jsem dvakrát rád –

Chcete mne chvilku pomilovat?

Duši snad nemám; a mám-li ji přec,

jsem k ní jak nevěrný milenec.

A jestli tělo mé neopustila,

rmoutí se nad ním jak pro hocha milá.

Směju se, svádím – a jednoho dne

najdou mé tělo utopené.