Jednorožců rod.

V uplynulém času

Svolaltě lev svoji chasu

– do boje,

Pro ratolest pokoje.

A když vojsko sešikoval

Ve bojovné řady,

A všem moudře okazoval

Kam a kady –

Povstane tu v pospolnosti

U veliké nádhernosti

Jednorožců pyšný rod,

A vyžádá sobě,

Aby v této příležité době

Půtku sved samoten;

Lev to dovoluje ochoten.

I shromažďují se ptactva pronárody,

A s obou stran krvavé se počnou hody.

Vražděno tu celý den a celou noc;

Opeřencův padlo moc,

I rohaté slablo plémě,

A krev pomíchanou

Chlastala země. –

Nastane ráno, přestane boj,

Slunce nad krvavou zemí zhůru běželo,

A vítězně kloktal ptactva roj;

Než – plemeno jednorožců leželo

Do jednoho porubáno! –

A protož hle! co se toto stalo,

Oko lidské jednorožce nevídalo;

Teď učení jenom hádají se mnozí,

Zda jsou byli někdy koně jednorozí,

Tak aby se vyplnilo, jak se praví:

Že kdo zpupně čelo staví,

Jen sobecky po cti lakotě,

V síré zajde mrákotě. –

Slavní bratří pospolitém ve sboru,

Cizotě se stavme k odporu;

Tak jen slávy dosáhneme nové,

Sic památka naše v časích utone,

A budou se hádat potomkové,

Byli-li jsou Čechové kdy nebo ne.