Jednu kytku...

Jednu kytku od studánky,

druhou přines od praménku,

abych zase žila, snila:

nebyla jsem dlouho venku.

Dej mi květy, dej mi květy,

duše má již po nich stůně,

ať se s tebou jedním douškem

nadýchám té lesní vůně.

Pozdravena, posilněna

klesnu tobě do náručí;

slyšíš háje, luhy, lesy, – –

jak nám písní k srdci bzučí?