Jedny oči.

By Josef Václav Sládek

Nad hroby všech upomínek

když se musí rovy klenout,

jsou vždy přece jedny oči,

kterých nelze zapomenout.

A nech s duší uondanou

ve světě jsme sami stáli,

jsou vždy přece jedny oči,

jež nás věrně milovaly.

I až také v rakev naši

zaduní to těžkou hrudou,

jsou vždy přece jedny oči,

které pro nás plakat budou.