Jehňátko a vlk.

Vlk kraj lesa stoje

Ovčáka se boje,

Nekladl za dobré, směle

Pustiti se v stádo celé.

Tu vida jehňátko,

Jež zašlo drobátko,

Sladkými slovy,

K němu propoví:

„Ach! jak mi tě líto, jehňátko,

Že malinké jsouc nebožátko,

Pásti se na pláni musíš

A krutého parna zkusíš.

Sem ke mně bys mělo jíti,

Chladu milého požiti,

I mladinké travičky –

Ze pramene vodičky.

Sem, sem pojď v lesík bukový!“ –

Načež mu jehně odpoví:

„Nech si, nech si krásné travičky,

Zůstanu raděj u matičky:

Nechci pastvy jiné;

Slovo tvé, ač plyne

Jak lahodný med,

Jest jen samý jed!“