JEHO DOPOLEDNE Z R. 1805. (III.)

Já zhřešil, Sire, a chci se vyzpovídat.

Co mně je po tom? Najděte si kněze.

Já podved přímo Vaše Veličenstvo.

Oh, tu chcem vědět bližší podrobnosti.

Před týdnem zažádal si jistý Lamfort

o jakékoli místo v službách vlády

Vašeho Veličenstva – Od včerejška

je tento Lamfort podprefektem v Arcis.

A to je právě proviněním mojím.

Sire, muže toho označil pan Fouché

v svém dobrozdání jako royalistu,

a Vaše Veličenstvo žádost jeho

ji označilo slovem: odmítnouti.

A jak se často stává, Sire, že nikdo

krom očí mojich luštit nedovede –

Vím, že mám trochu nečitelné písmo...

A tak jste dal mi, Sire, i tuto žádost,

bych luštil, co jste ráčil poznamenat –

A vy jste dovolil si, Menevale! –

Sire, Lamforta znám, jak by byl mým bratrem,

a hlavou vlastní za něj ručit mohu

a vím, že člověk ten je na svém místě

v oboru každé služby – proto zalhal

jsem Veličenstvu a čet ono slovo:

Dá se mu místo... Včera ráno, pane,

jsem diktovat chtěl – marně jsem vás hledal.

Mám chorou matku. Kolem páté ráno

– já předpokládal, Sire, že pevný spánek

po předvčerejší práceplné noci

podrží v lůžku Vaše Veličenstvo –

já navštívil ji, pouze na hodinku.

A Vaše Veličenstvo již v půl šesté

u práce bylo ve svém kabinetu –

Nuž, skončemež to. Milý Menevale,

barone Menevale, děkuji vám,

že chránil jste mě před nesprávným činem

– věc Lamfortovu myslím – dále: jděte

hned k matce svojí, rcete, že syn její

se baronem stal, a že císař její

jí přeje brzičkého uzdravení.