JEHO DOPOLEDNE Z R. 1805. (V.)

Sire, po rozkazu podávám zde seznam

všech těch, kdož povýšení zasluhují.

Ah, Berceaux – hlupák, nedovede vyvést

setninu z dvora... a ten plukovníkem?

Nic. Škrtnout. Počkáme, jak osvědčí se

ve válce příští. Brizeux... Dupont... Durand...

Frisée – ten počká. Strach měl u Marenga,

já zahlíd jej, jak uhýbal se kulím.

Gerard... Geron – ne, Geronovi dáme

pluk padesátý, v Boulogni jsem viděl,

že kázeň je v něm jaksi uvolněna,

a Gerona znám, že má pevnou ruku.

A kde je Grétry? Berthiere, Grétry?

Byl se mnou v Egyptě, byl u Marenga,

z ocele voják – Majorem je v Toursu.

Majorem teprv? Grétry? Berthiere,

jsem špatně obsluhován – Grétry – major!

Sire, stačí slovo Vaše – bude činem.

Kříž legie. A pluk dvacátý pátý,

jenž v Toulonu je – nemá komandanta,

a pluk ten přeložen buď do Paříže.

Sire, už jsem napsal. Fabry... Ferard... Ferron...

ne, celý seznam ten buď přepracován.

Je řada vojáků tu s prázdnou lebkou,

a jiní chybí. Předložíte mi jej

dnes odpoledne. K službě, Veličenstvo.

Což maršalové? Augereau sype vtipy,

prý maršalů je jako apoštolů –

Přál bych si, aby Jidášem on nebyl.

Masséna, zdá se, že je nespokojen –

Má příčinu pan pašer z anno kdysi?

Sire, Masséna je vítěz u Curychu...

Snad by byl nějak zvlášť rád vyznamenán.

Ať počká – máme válku přede dveřmi,

z níž mnohý jako vévoda se vrátí.

A maršal Murat zase těžce nese,

že manželem jsa sestry Veličenstva,

nesdílí nijak její důstojnosti

co princezny – Bah, Joachim jest osel.