JEHO DOPOLEDNE Z R. 1805 (V.)
Sire, po rozkazu podávám zde seznam
všech těch, kdož povýšení zasluhují.
Ah, Berceaux – hlupák, nedovede vyvést
setninu z dvora... a ten plukovníkem?
Nic. Škrtnout. Počkáme, jak osvědčí se
ve válce příští. Brizeux... Dupont... Durand...
Frisée – ten počká. Strach měl u Marenga,
já zahlíd jej, jak uhýbal se kulím.
Gerard... Geron – ne, Geronovi dáme
pluk padesátý, v Boulogni jsem viděl,
že kázeň je v něm jaksi uvolněna,
a Gerona znám, že má pevnou ruku.
A kde je Pellé? Berthiere, Pellé?
Byl se mnou v Egyptě, byl u Marenga,
vzor vojáka, a vím: i diplomata –
dnes k sultanovi kdybych jej chtěl poslat
vím, nezklamu se – člověk vzácné ceny,
děl uměleckých znatel – kde je Pellé?
Sire, Maurice Pellé majorem je v Toursu.
Majorem teprv? Pellé? Berthiere,
jsem špatně obsluhován – Pellé – major!
Sire, stačí slovo Vaše – bude činem.
Kříž legie. A pluk dvacátý pátý,
jenž v Toulonu je – nemá komandanta,
a pluk ten přeložen buď do Paříže.
Sire, už jsem napsal. Dále: Faucher. Ano.
Ten Faucher – Hugenot a celý voják,
logická hlava – ten je složen z látky,
z níž budu tvořit příště maršaly své.
A kde pak, pane, máte Falguièra?
Je na řadě přec bleskový ten jezdec –
či chcete čekat s jeho povýšením,
až stáří bude shazovat jej s koně?
Jamet tu chybí – dal jsem, tuším, ondy
vám směrnice pro postup velitelů
a myslil jsem, že dal jsem vám je přesně:
Jamet, můj pane, má být generálem.
A Le Blévec a Maratuech a Prignot –
já mínil, že mi bude rozuměno:
já pochválil je – vaše proposice
však neví o nich. Za to paradují
zde jmena, k nimž vám žádná bitva, pane,
nedala akcent. Vidím, že vám zmizel
i Mittelhausser, ten alsaský můj oheň
– Alsasy, pane, daly Revoluci
a mně už na šedesát generálů –
a Mittelhausser, můj pane, má ran tolik,
co olympiad čítá jeho žití.
Vy, pane můj, mi podáváte seznam,
dle něhož měl bych povyšovat pány,
že nosí uniformy à la Murat,
že okrašlují operu a boulevard –
ne, nepovýším s prominutím zásluh,
jak nedovolím postaviti světlo
v temnotu sklepu. Seznam váš je hadr,
jejž zahodíte. Předložte mi nový
dnes odpoledne. K službě, Veličenstvo.
Což maršalové? Augereau sype vtipy,
prý maršalů je jako apoštolů –
Přál bych si, aby Jidášem on nebyl.
Masséna, zdá se, že je nespokojen –
Má příčinu pan pašer z anno kdysi?
Sire, Masséna je vítěz u Curychu...
Snad by byl rád zvlášť nějak vyznamenán.
Ať počká – máme válku přede dveřmi,
z níž mnohý jako vévoda se vrátí.
A maršal Murat zase těžce nese,
že manželem jsa sestry Veličenstva,
nesdílí nijak její důstojnosti
co princezny – Bah, Joachim jest osel.