JEHO DOPOLEDNE Z R. 1805 (VII.)

Fouché, jsem velmi nespokojen s vámi.

Já uzdu svěřil vám a deně vidím,

že oprať zmítá se, což důkazem je,

že není zrovna v ruce nejpevnější.

Sire, rozumím, a přece nerozumím.

Nemluvím o spiknutí Cadoudala

i atentátu – Talleyrand mní ovšem,

že policie má být vševědoucí,

nu ovšem, když je policie – bystrá – –

Sire, někdy policie přivřít musí

i obě oči... na příklad, když vidí,

že prvý ministr – Oh, Talleyrand že –

že prvý ministr si platit dává

za různé líbeznosti cizím státem –

Fouché! Tři miliony franků, prosím,

smím-li tu cifru udat Veličenstvu.

Toť z Bavor! Sire, vy víte vždycky všecko.

Dost o tom. Chci vám vlastně důtku dáti,

že nemáte dost pozorlivé oko

na emigranty – Sire, vím, vaší touhou

že bylo vždycky spojit ve Francii

to vše, co bouřné časy rozervaly.

Je řada lidí, děti staré šlechty,

kdož netroufají sobě přímo přijít

a složit vůli svou, Sire, k nohoum vašim,

tož při zastávce vstoupí do mých dveří,

jak rekruti, když k odvodu se staví.

Já prozkoumám je, základy jim vpravím

nového císařského reglementu –

a teprv potom dovolím si předvést

je očím svého císařského pána –

což Talleyrand zve: Fouché kuje pikle

zas s emigranty... Víte, milý Fouché,

co chtěl bych jednou? Otevřít vám lebku

a vidět mozek její v plné práci – –

A viděl byste, Sire, jak věrně slouží

dnem nocí jen Vašemu Veličenstvu.

Bah, fraze! Fouché, uviděl bych mozek,

jenž, kdybyste byl současníkem Krista,

by myslil, třicet stříbrných že málo –

– – mlčíte? Jak ten, jemuž ukřivděno.

V Palais Royal zas byla demonstrace

včerejší noci: jistý Lebrun řečnil

tam o Brutovi, volné republice – –

v St. Antoine se včera dopoledne

odvážil člověk, Pierre Petit jmenem,

kamenem hodit, když šlo vojsko mimo,

po orlu pluku – vojsko o tom neví,

já vím však – – Madame Staëlová zase

je v Paříži, a včera v St. Germainu

jí vystrojen byl royalisty banket,

ač na obvodu čtyřiceti mílí

má zakázánu moji residenci – –

v St. Germain taktéž bydlí jistý Mayer,

Prus z Magdeburgu, recte Smiles se zove,

anglický kavalerist, při tom špion –

a takhle vyhlíží má policie!

Já, císař, musím tohle vykládati

ministru svému! Jenž si troufá dodat,

že tento seznam Jeho Veličenstva

jest neúplný: onen řečník z Royal

je důvěrníkem mojí policie

a vyzkoumat chtěl duše po kavárně –

a byl by býval málem dostal výprask.

Ten Pierre Petit neškodný je blázen –

dnes sedí v chorobinci. Madame Staël

k mé radě kvapně opustila Paříž

již před banketem. A pan Smiles a Mayer

byl dneska ráno velmi záhy vzbuzen

a vydán námi vojenskému soudu...

Ach, těžko sloužit takto zeměpánu,

když zeměpán má miliony očí

a přítomen je všudy jako pánbůh –

leč Fouché troufá si i tady sloužit.

Ba, Fouché ví, že včera k podvečeru

osobnost jistá... v čelném postavení

při dvoře Veličenstva... měla schůzku

se slečnou Fleury... Fouché ví, že bylo

to v oranžerii... Dost. Jděte, Fouché.