Její jméno.

Tak jako jaro tiše slétá k zemi,

tak hudbou kane do mých teskných dum

to jméno sladké... Srdce chvěje se mi

a klesá v náruč vlídným snům.

A já dnes cítím po té době bědné

a po těch letech trpkých, těžkých ztrát

kol svého čela nápěv písně jedné

opojným dechem tiše vlát.

A byť ten nápěv byl jen sebe kratší

a byť i záhy po něm přišel mráz,

ta jedna chvíle pro věčnost mi stačí

a jednou se mi umře snáz.

A není-li víc život, jen žert pustý,

kde darmo člověk po štěstí se ptá,

mně sladším bude, jejími kdy ústy

jej Láska ke mně zašeptá.

A to, co bylo i co bude dravý,

a hrozný zápas, který žitím zvem,

spíš ponesu a vítězný z té vřavy

si vyrvu diadem.

A to, co bylo i co bude, zhojí

ten jeden den, kdy moh’ jsem navždy vrýt

tu její lásku v duši duše svojí

a její jméno ve svůj štít.