Její matičce.

Drahá ach matičko

drahého děvčete, –

bychom se dostali,

vím to já předobře,

to že Vy nechcete!

Matka má Aničce

křížky tři dělala,

hříchem ač láska má, –

v Anči to štěstí mé

rty svými žehnala!

Matičko Anči mé,

byť Jste nás plísnila,

ruce Vám líbám přec:

bílé to dítě Jste

pod srdcem nosila...

Matičko Anči mé,

byť Jste nás kárala,

ruce Vám líbám přec:

tu duši bělostnou

Vy Jste jí, Vy dala!