JEJÍ NOŽKY.

By Adolf Brabec

Tvé nožky bílé lilije

ty celé tobě zulíbám

ty čarné vnadné linije,

při nichž hned sním a usínám.

U kolenou jsem otrok tvůj,

a lásky číš bych věčně pil,

zrak božskou touhou hýří můj

na čarném hradě lásky vil.

V té ve chvíli tvůj je ten vděk

nad lilje, růže bělostné,

nad kytku něžných fialek

u nohy malé přeskvostné.