Její obraz.

S puškou chodě, polem, luhem venku,

Tiše zamyšlený, sám a sám,

V sladké blaženosti na milenku,

Drahý ráj své touhy zpomínám.

Se všech stran mi živou malebností

Skví se obraz její spanilosti.

V stráni značí černoskvělá trnka

Očko, vnikavé co prudký brok,

V borku tichém lehkonohá srnka

Její křepce hravý, plachý krok.

Peruť havraní se letem vlaje,

Jak kdy kadeř její větrem hraje.

Z hloží červené a bílé růže

Vylévají miloskvělou zář,

Žádný malíř vylíčit nemůže

Lépe lepokrásnou její tvář.

Výkres hrdla jejího posýlá

Po rybníce plujíc labuť bílá.

A když slavík slaví sladkou lásku

Tlukotem plynného nápěvu,

Slyším jemný zvuk jejího hlásku

V rozníceném srdce úchvěvu.

V nic však mizí všecky malebnosti

Proti kráse její spanilosti!